Málo co je v pracovním právu tak jednoznačné, jako odpověď na otázku, zda může zaměstnavatel chtít po zaměstnanci zaplacení smluvní pokuty. Přesto se na mě zaměstnanci často obrací s tím, že buď jim jsou jakési pokuty strhávány přímo ze mzdy, nebo jim pokutami zaměstnavatel hrozí. Jak to tedy je?
§ 346d odst. 7 zákoníku práce: smluvní pokuta smí být ujednána, jen stanoví-li to tento zákon.
Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 4451/2018 ze dne 29. 10. 2020: "V pracovněprávních vztazích smí smluvní pokuta utvrdit jen závazek zaměstnance z konkurenční doložky sjednané ve smyslu § 310 odst. 1 ZPr o tom, že se zaměstnanec po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu. Ujednání smluvní pokuty k utvrzení jiných závazků zaměstnance a zaměstnavatele je § 346d odst. 7 ZPr zakázáno. Odchýlí-li se smluvní strany od uvedeného zákazu, k ujednání o smluvní pokutě se nepřihlíží (§ 346e ZPr). Ust. § 19 odst. 3 ZPr, který stanoví, že neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám, je třeba analogicky aplikovat též na zdánlivá (nicotná) pracovněprávní jednání. Uvedenou zásadu však nelze vykládat tak, že zaměstnanec může z neplatného nebo zdánlivého právního jednání požadovat plnění (které mu dosud nebylo poskytnuto), i když jeho neplatnost (zdánlivost) nezpůsobil výlučně sám."
Proto se obraťte na advokáta specializujícího se na pracovní právo už ve fázi jednání o pracovní smlouvě. Advokát vás celým procesem hladce provede, vše vysvětlí a při podpisu budete vědět přesně co podepisujete.